Už víc než 20 let s námi peče Petra, mísička z Rosic

26. 6. 2021

V dnešní době bývá často zvykem spíš prací rychle proplout, než někde zakotvit. Tím spíš si ceníme těch, kteří u nás drží pekařské a mlynářské řemeslo a jsou věrní naší firmě. Jednou z těch, kteří u nás pracují přes 20 let je Petra, mísička z Rosic.

Já jsem do pekárny přišla, když mi bylo čerstvě osmnáct. Tenkrát nikde nebyla moc práce, takže jsem si ani moc nevybírala. Na začátku mě dali na baličku toustů. Vzít chleby, naplnit bedýnku, posunout jí dál a tak pořád dokola. To jsem dělala dva dny, teprve pak jsem vyzkoušela i něco jiného. Dnes můžu říct, že jsem dělala v pekárně snad úplně všechno. Ale tenkrát to bylo jiné. Byla to mnohem více ruční výroba. Teď máme všude mikrodávkování surovin a všechno jede samo. Dřív to byla víc fyzická dřina.

Když jsme přešli ze staré výroby do nové, tak to byl hrozně velkej skok. Já jsem si to dopředu neuměla ani představit, a když jsem pak přišla na novou pekárnu, tak to bylo prostě „wow“. Zpočátku bylo těžší dostat to všechno do hlavy a zvyknout si na ovládání strojů přes počítače. Třeba kvasy, to je hrozně velkej rozdíl. Ale jak už jsem řekla, velmi ubylo fyzické práce a vy to zjednodušeně řečeno jen hlídáte, aby to správně dávkovalo suroviny a dobře se to vymíchalo.

Nikdy jsem neměla problém s prací. Kam mě mistrová dala, tam jsem dělala ráda. Každý den je pro mě něco fajn, každý den je jiný a já jsem za ty roky ani moc nepřemýšlela, že bych šla jinam. Teda ne, že by mě to nenapadlo, ale když se nad tím člověk vážně zamyslí, tak proč by vlastně něco hledal, když ho práce baví. Já si nedokážu představit, že bych šla někam do supermarketu, rovnat mlíka do regálu. To fakt ne.

Text je zkrácenou verzí článku ze zaměstnaneckého časopisu Pecen.